Lidský organismus je nesmírně komplikovaný systém. Je snad nejsložitějším v celém vesmíru, jak ho známe. Člověk se neskládá se jen z těla, ale také z duše, která může také onemocnět. Pokud je člověk duševně nemocný, mnohokráte bývá ve společnosti vnímán jako něco stigmatizujícího a nepatřičného. Je ale třeba zmínit, že se situace v posledních letech stále zlepšuje, hlavně díky lepší informovanosti. Psychickými problémy nejspíše lidé trpí od té chvíle, co naši předkové slezli ze stromů. První zmínky o duševně nemocných lidech, psychických chorobách i jejich léčbě jsou zmiňovány již na klínopisných hliněných tabulkách z Babylónie, anebo na papyrech ze starého Egypta. Zrovna tak zachovalé spisy ze starého Řecka v mytologii hovoří o šílenství, ale také Starý a Nový zákon v Bibli.
Pravěké nálezy
Na území severní Afriky, Ameriky a jižní Evropy byly nalezeny zajímavé archeologické nálezy, okolo šesti tisíc let staré, které obsahovaly lebky, jež prošly trepanací. Vědci se domnívají, že tyto trepanace mohly sloužit jako léčba duševních poruch. Víme o některých domorodých kmenech z Polynésie, které používají trepanaci jako léčbu šílenství dodnes. V mnoha starých kulturách, zrovna tak ve starém Egyptě bylo všeobecně rozšířené mínění, že nemoci duše, šílenství, ale i tělesné choroby způsobují duchové zemřelých lidí. Všechny tyto starověké národy o těchto zdravotních problémech hovořili jako o posednutí zlým duchem.
§ Tyto duševní choroby se léčily vždy zaříkáváním a vyháněním zlého ducha.
§ Další léčebnou metodou bylo hledání zástupné oběti, kdy se choroba z člověka měla přenést na nějaké zvíře.
Zrovna tak Sumerové a Babyloňané přičítali tyto duševní choroby vlivem posednutí démonů a duchů zemřelých. Rozdělovali démony na jednotlivé, kdy každý z démonů způsoboval jiné zdravotní problémy.
§ Démon Tiu vyvolával bolesti hlavy.
§ Démon Lilu měl na svědomí noční můry.
§ Démonka Lamaštu trápila rodičky a novorozeňata.