Důchody v České republice jsou ožehavé téma. Slyšíme často z médií, jak ve státním rozpočtu chybí na tuto oblast peníze, jak se důchodcům dávka málo zvyšuje a jak je vhodné, aby si mladí lidé na důchod spořili, protože kdo ví, jak to v budoucnu vůbec bude. Nic pozitivního, dá se říci. Jaká je ale aktuálně realita a na co má člověk ze systému důchodového pojištění vůbec nárok?
Důchody, jejich typy a nároky na ně zastřešuje zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění. Samotná výplata důchodů je pak zajišťována prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení a jednotlivých Okresních správ, tam je také vhodné se obrátit v případě, že si chcete o důchod požádat. Pojďme se tedy na samotné důchody podívat blíže.
V rámci zmiňovaného zákona mají občané nárok na tři základní typy důchodů, dle konkrétních situací.
Starobní důchody– jedná se o finanční zajištění v situaci, kdy člověk dosáhl určitého věku, tedy důchodového věku, a má splněnu potřebnou dobu pojištění – tedy dostatečné množství odpracovaných let. Aktuálně je důchodový věk určován dle roků narození, není tedy jednotný, pohybuje se však přibližně kolem 63 let věku jak u mužů, tak u žen. Potřebná doba pojištění je pak pro osoby, které dosáhnou důchodového věku v letošním roce, 33 let.
Invalidní důchody– vztahují se na občany, kteří s ohledem na svůj závažný zdravotní stav nejsou schopni pracovat, případně jejich schopnost pracovat poklesla. Invalidní důchody jsou ve třech různých variantách, dle poklesu výdělečné schopnosti. První stupeň důchodu je pro osoby, jejichž pracovní schopnost poklesla o 35 – 49 %, druhý pak o 50 – 69 % a třetí o 70 % a více. Současně s tímto musí také konkrétní osoba splňovat potřebnou dobu pojištění.
Pozůstalostní důchody– jsou určeny osobám, které z důvodu úmrtí přišly o manžela, manželku, nebo u nezaopatřených dětí, o rodiče. Dle této situace jsou děleny důchody na vdovský, vdovecký a sirotčí. Nárok vzniká pouze tehdy, pokud zemřelá osoba měla opět potřebnou dobu pojištění a jsou časově omezeny.